Thursday, March 7, 2013

Gruzínská umělkyně Maka Batiashvili vystavuje v Industrial Gallery






Ostrava /ROZHOVOR/ - Drobná, sympatická černovláska se chová velmi nenápadně a skromně. Jmenuje se Maka Batiashvili, žije a tvoří v Gruzii a v současné době prezentuje svá díla na výstavě v ostravské Industrial Gallery v Zahradní ulici.
Jak byste přiblížila svoji současnou výstavu našim čtenářům?
Výstava nese název Balance (rovnováha). Je to téma, kterému se věnuji několik posledních let. Velkoformátové figurální kresby technikou tuše nebo úhlu na papíře jsou pohledem na mé vnímání světa. Před několika lety jsem zažila válku ve vlastní zemi, byla to nelehká situace, naštěstí už pominula. Fascinují mě lidé, kteří jsou vynalézaví, jdou svou vlastní cestou, jsou to silné osobnosti, a jsem ráda, když se stanou součástí mého díla. I my se často ocitáme v rozličných prostředích, situacích, v nichž často podvědomě „balancujeme", ale snažíme se udržet určitou rovnováhu ve vztahu k druhým lidem, ale také k přírodě...
Je asi velice těžké zachovat „životní rovnováhu" v situacích, které jste zažila, včetně války...
První myšlenka o důležitosti rovnováhy mi proběhla hlavou, když jsem se snažila chodit po laně. To bylo velmi působivé, každý malý pohyb měl velkou sílu, abych se udržela a nespadla. Rovnováha se pro mě stala symbolem harmonie, výkonnosti a pozornosti. Rovnováha se prezentuje v každé akci, ale také nehybnosti, spojuje a odpojuje lidi a okolí. Konkrétně pozorování vizuálního a organického světa, pocit bytí mi dává nápady a sílu tvořit. Snažím se o to celý svůj dosavadní život, v každé životní situaci najít východisko a jít někdy i mrazivou cestou, která ale člověka někam dovede. Není to vždy snadné.
Kde hledáte inspiraci?
Ta je všudypřítomná. Zhlédnete třeba zajímavou výstavu v galerii, ale i samotný život přináší každý den tolik podnětů a zážitků.
Jste emotivní výtvarnice?
Určitě, všechny mé práce mají, myslím si, emotivní náboj.
Pracujete v ateliéru každý den?
Nechodím do ateliéru jako do továrny a také ne každý den. Ale pracuji velmi intenzivně a tvrdě tehdy, když chci a když se cítím šťastná. Jsou období, kdy nemaluji třeba měsíc či dva, ale pak, když to přijde, tak se zavřu a několik dnů doslova nevycházím z ateliéru. Ráda objevuji nové možnosti tvorby i za pomoci moderní techniky, s oblibou experimentuji a vzdálené mi není ani konceptuální umění, neboť v tomto směru mám už za sebou několik projektů. A také mě baví účastnit se různých výtvarných workshopů.
Jak se vám žije nyní ve Tbilisi?
Naštěstí už zde neprobíhá válečný konflikt. Politická situace u nás není jednoduchá, ale mnohdy je život ve Tbilisi krásný, občas není stabilita naší země růžová, ale tak to bohužel chodí. Mám ráda svou zemi a přírodu, cítím se tam opravdu doma.
Jaké je postavení umělců v současné Gruzii?
Je to různé, někteří se mají lépe, jiní hůře. Pokud jde o mě, mám naprostou svobodu, také práci a v hlavě nosím nápady, takže jsem v tomto ohledu šťastná. Ale nemohu to říci o všech umělcích.
Jaké záliby ještě naplňují váš život?
Ráda lyžuji, nejsem ale nějaký velký sportovec, baví mě terénní cyklistika, s velkým potěšením cestuji. Mám dceru, které bude devatenáct, mám z ní radost.
V České republice jste poprvé?
Jsem u vás už podruhé a moc se mi tady líbí, navíc teď poznávám Ostravu a děkuji za vlídné přijetí v Industrial Gallery a také Haně Mikulenkové, kurátorce mé výstavy.
Autor: Břetislav Uhlář